Jak postavit bezpečnou voliéru pro zebřičky

Nejdřív plán

Začněte počtem ptáků, jejich způsobem chovu a místem. Zebřičky potřebují délku pro vodorovný let. Větší půdorys také umožní vytvořit několik krmných míst a únikové trasy pro slabší jedince.

Promyslete:

• bude voliéra vnitřní, venkovní, nebo kombinovaná?
• kolik ptáků v ní bude nyní a do budoucna?
• kudy přinesete větve a vybavení?
• jak budete čistit podlahu a rohy?
• kam odteče voda?
• kde bude stín v létě a závětří při dešti?
• jak zabráníte úniku při otevření dveří?
• je stavba v souladu s místními pravidly a sousedskými podmínkami?

Přesné rozměry nelze určit bez počtu ptáků a konkrétního řešení. Stavte raději větší, než právě potřebujete, ale dbejte, aby každá část zůstala dostupná pro kontrolu a údržbu.

Stavebnice, nebo vlastní konstrukce

Stavebnice šetří čas a obvykle zjednodušuje spojování profilů. Je vhodná, pokud vám vyhovují dostupné moduly a chcete předvídatelný výsledek.

Vlastní konstrukce umožní využít konkrétní prostor, vyžaduje však přesný návrh, správné dimenzování a zkušenost s materiálem. U větší stavby, střechy nebo kotvení je rozumné konzultovat statiku s odborníkem.

Hliníkové profily jsou lehké, omyvatelné a nepodléhají korozi jako neošetřená ocel. Spojky musejí odpovídat profilu a nesmějí vytvářet ostré hrany. Dřevěná konstrukce může působit přirozeně, vyžaduje však bezpečný materiál, údržbu a ochranu proti vlhkosti i okusování.

Jak vybrat pletivo

Pletivo musí být dostatečně jemné, aby zebřička neprotáhla hlavu ani neunikla, a současně pevné proti deformaci. Konkrétní velikost oka, průměr drátu a povrchovou úpravu vybírejte podle velikosti ptáků, umístění a rizika predátorů.

Kontrolujte:

• pravidelnost oka;
• pevnost svarů;
• nezávadnou povrchovou úpravu;
• absenci rzi;
• bezpečné zakončení;
• pevné uchycení po celém obvodu.

Ustřižené konce, pokud nekončí drátem, musejí směřovat mimo dosah ptáků nebo být zakryté lištou. Pletivo připevněné pouze v několika bodech může predátor odtlačit.

U venkovní voliéry zvažte dvojitou vrstvu s mezerou v místech, kam mohou dosáhnout kočky, kuny či dravci. Vnější predátor se pak nedostane tlapou k ptáku sedícímu u pletiva.

Dveře a bezpečnostní předsíň

Jedny dveře přímo do letové části představují nejčastější cestu úniku. Bezpečnější je malá předsíň se dvěma dveřmi, které se neotevírají současně.

Dveře mají:

• otevírat se kontrolovaným směrem;
• mít spolehlivou petličku nebo zámek;
• nemít mezeru u podlahy;
• být dost široké pro úklidové vybavení;
• umožnit rychlou vizuální kontrolu.

Pružina nebo samozavírací mechanismus může pomoci, nesmí však vytvořit nebezpečí skřípnutí. Před vstupem si vytvořte návyk: zavřít první dveře, zkontrolovat je a teprve potom otevřít druhé.

Ochrana před predátory a hlodavci

Venkovní voliéra láká kuny, kočky, potkany, myši i dravce. Zabezpečení musí fungovat v noci, kdy jej nehlídáte.

Zvažte:

• pevný základ nebo bariéru proti podhrabání;
• jemné a pevné pletivo v dolní části;
• uzamykatelné dveře;
• odstranění větví či předmětů, po kterých lze na voliéru snadno vylézt;
• skladování krmiva v uzavřených nádobách;
• každodenní odstranění rozsypaného krmiva.

Jed nepoužívejte v okolí ptáků. Při problému s hlodavci volte bezpečné stavební a hygienické řešení a případně odbornou firmu, která zná rizika pro ptáky.

Střecha, závětří a úkryt

Část voliéry má být chráněna před deštěm a prudkým sluncem. Plná střecha potřebuje bezpečný sklon, odvod vody a dostatečné kotvení proti větru. Průhledná krytina může prostor přehřívat, pokud chybí stín a větrání.

Venkovní chov celoročně nelze doporučit univerzálně. Záleží na klimatu, původu a kondici ptáků, postupném přivyknutí, kvalitě úkrytu a možnosti temperování. Zebřičky nikdy nepřesouvejte náhle z vytápěné místnosti do chladu. Zimní režim konzultujte se zkušeným chovatelem a veterinářem.

Úkryt má být suchý, větraný bez průvanu a snadno kontrolovatelný. Topidlo, kabely a osvětlení musejí být mimo dosah zobáků a instalované bezpečně pro prašné prostředí.

Podlaha a údržba

Dobrá podlaha brání podhrabání, odvádí vodu a dá se čistit. Hladký spádovaný pevný povrch je praktický, musí však zůstat bezpečný a neklouzavý. Přírodní zemina vypadá hezky, ale hůře se dezinfikuje a snáze jí proniknou hlodavci.

Naplánujte místo pro:

• sběr rozsypaného krmiva;
• odtok bez stojaté vody;
• vyjmutí nádob;
• dočasné oddělení ptáků při opravě;
• bezpečné skladování čisticích pomůcek mimo voliéru.

Postup stavby v deseti krocích

1. Zaměřte prostor a ověřte místní podmínky.
2. Nakreslete půdorys, jednotlivé stěny, střechu a předsíň.
3. Sepište profily, spojky, pletivo, dveřní prvky a kotvení.
4. Připravte pevný a odvodněný základ.
5. Sestavte a ukotvěte nosný rám.
6. Namontujte dveře a ověřte mezery.
7. Připevněte pletivo bez volných okrajů.
8. Doplňte střechu, závětří a úkryt.
9. Zakryjte ostré konce a proveďte bezpečnostní kontrolu.
10. Teprve poté vložte omyté vybavení a vypusťte ptáky.

Kontrola před vpuštěním ptáků

• Konstrukce se nekýve a je bezpečně ukotvená.
• Nikde není otvor, kterým projde zebřička.
• Dveře mají spolehlivou pojistku.
• Předsíň funguje bez současného otevření obou dveří.
• Střecha odvádí vodu mimo voliéru.
• Ptáci mají stín, sucho a závětří.
• Predátor nedosáhne na hlavní bidla.
• Krmivo a voda nejsou pod bidly.
• V prostoru nejsou toxické nátěry, rostliny ani chemikálie.